Brána milenců

Tichý zvon zazvoní z věží chrámu Páně

a já po špičkách vyjdu ven.

Jako stín neslyšný dojdu k staré bráně,

jenž má to nejkrásnější z jmen.

Ten, kdo prý s půlnocí přijde tam,

od těch dob nikdy víc není sám.

Já půjdu půlnocí k bílé bráně

a přání své jí pošeptám.

Už dávno vím proč ta stará brána,

za nocí hosty přijímá.

Že bránou milenců bývá zvána

a osud lásky v moci má.

Ve dvanáct pohladím kamení,

Svatý Ján se mi pak odmění.

A dá mi darem jednoho pána,

jenž v ráj můj život promění.

Bráno milenců, slyš mé přání,

já vím, že nejsem jediná.

Dej mu znát, dej mu znát, že se marně brání

a marně ďábla zaklíná.

Dej mu znát, že se má čeho bát,

ať má, či nemá mě rád.

Bráno milenců, slyš mé přání,

že na něj čekám, dej mu znát.