Kámen

Můj kámen. Už ani nevím pokolikáté jsem se s ním

vláčel nahoru do kopce.

Jenomže kousek od vrcholu, jako už

tolikrát, se mi vysmekl z rukou a skutálel se do údolí.

Zas a znova se pro něj vracím. Už dávno bych ten

marný boj vzdal, ale z horské stráně cítím vůni naděje, že tentokrát se to určitě podaří.

Tady je můj kámen. Opřený o starý kmen, jakoby

ukolébaný zpěvem, který sem odněkud z dálky doléhá.

A já pomalu sbírám síly k dalšímu pokusu.

Kámen zdědil sílu skal

kámen v říčním proudu stál

kámen orlí hnízda zná

kámen s námi zůstává.

Ví, kdo koho měl rád

poznal pýchu i pád

ať byl pomník či hrad

uměl bez bázně stát

cítil zblízka jak slunce září

chutnal slzy co sklouzly s tváří

ten kámen v žilách lávu má

kámen žárem plápolá.

Vrátí ozvěnou zpět

příboj falešných vět

věčně daleký cíl

pro tvůj bláznivý let

až pak překonáš pláně moří

zpátky k majákům křídla složíš

svá křídla hlavu trápenou

na kámen zemi slíbenou.