Než si namaluješ erb

Na kraj světa z domova jít

a dobýt znaku pro čistý štít

a pro tu malou zemi

tak vzdálenou

Do štítu svého si dát

to všechno za čím chce člověk stát

ten znak však není věcí

darovanou

Tak poznat co je žízeň a hlad

a bolest ran když musel ses prát

a strach co duši svírá

předtuchou zlou

Bez obav hřívu lví pohladit

a podat ruku těm co chtějí žít

ať nečekají v bázni

na kolenou

Čekej dál moje lásko

já příjdu

Čekej dál moje lásko

já příjdu, já příjdu

Já nepřicházím sám

a cestu dobře znám

vždyť přece domů k nám

pospíchám

Já vím co všechno zatratí čas

já vím však že poznáš můj hlas

až uslyšíš píseň

na shledanou

Snad oheň v krbu neztratil žár

snad přehlédneš že jsem samý cár

až spatříš ten zrak

jak svítí tmou

V něm poznáš věrnost lásku i vzdor

tu známou vůni lesů a hor

co kouzlem chrání všechny

před silou zlou

Já nebudu mít vůbec nic víc

co dal bych ti až příjdeš mi vstříc

jen náruč svou jen pro tebe

otevřenou