O statečném kováři

Pohádka začíná, pojď se mnou do chládku...

složím ti do klína, píseň a pohádku.

Pod horou je víska, ve vsi štěká pes,

nad horou se blýská, za horou je les.

Co že se to krčí, v lese u cesty,

stromy sní a mlčí, tak to pověz ty....

Stojí tu kovárna, radost pohledět,

pěkná je a švarná,jako z růže květ.

Rosa slzy roní v trávě po tají,

kovadlina zvoní, ptáci zpívají.

Měchy ohně lačnou, výheň rozzáří,

do železa začnou bušit kováři.

V kovárně pohádku dětem ukovou,

přinesou ji v šátku s písní kovovou.

Z rodu královského dcera veselá,

našla upřímného sobě manžela.

Žijou spolu šťastně jako kuřátka,

konec už nám vlastně ťuká na vrátka.