Odysseovo ztroskotání

Matko cítíš ten chlad co táhne od lesů?

Na souši jsi získal tisíc různých jistot

bylo lehké dělat denně tytéž jednoduché úkony

bylo lehké mluvit denně stejným jazykem

a milovat snadno dostupné ženy

Na dobře vyspraveném člunu jsi odplouval s plným žaludkem

klidně a pevně třímaje kormidlo

Nikdy jsi se nenadál, jak rychle může přijít úzkost

potkal jsi přece desítky mlčenlivých parníků

kýl tvé skořápky prorážel škraloupy mrtvých pomyjí

bez ustání k tobě promlouvalo kalné moře

Nikdy jsi se nenadál, jak rychle může přijít úzkost

vždyť jsi byl přece plný jistot načerpaných z ohmataných knih

Přišla nepozorovaně jako noc

Tvůj člun ti najednou nepřipadal tak dobře vyspravený

začal jsi se bát a navlékl jsi si záchranný pás

spolkl jsi deset prášků proti různým pocitům

počínal jsi si čím dál tím nejistěji

nakonec ti člun připadal tak vratký, že jsi se vrhl do vln

Do ochraptění jsi volal o pomoc

vzýval jsi záchranné čluny mlčenlivých parníků

přehlušovalo tě dunění dobře naolejovaných strojoven

píšťaly se bezcitně chechtaly tvému náboženství

Skřípaje zuby jsi pochopil, že neexistují jistoty

a právě proto jsi zatoužil žít

Železnej pták už zaťal spáry

z nebe se snesl černej hák

a místo slunce vyšly máry

za strašným temným lesem pák

Z cesty rozume! Rozume z cesty!

Z cesty rozume! Rozume z cesty!

Z cesty rozume! Rozume z cesty!

Z cesty rozume! Rozume z cesty!

Železnej pták už zaťal spáry ...

Smím přinést vodu vám

dám vám tu hojnost jídel

spát tu můžete dlouho dlouho

a zapomenout

a zapomenout

a zapomenout

Železnej pták už zaťal spáry ...

Z cesty rozume! Rozume z cesty! ...

Železnej pták už zaťal spáry ...

Železnej pták už zaťal spáry ...

Smím přinést vodu vám ...