Pánové!

Doba z kloubů vymknutá

jak pominutá šílí

a přesto uchopíme širák svůj

a odhodíme v dál

s elánem a noblesou

nás naše herky ponesou

nepůjdou krokem

zase vnutíme jim cval

Zkusíme dělat víc než můžem

nedbat na vrásky staré kůže

nenaříkat nad tím co nám

život vzal

opona dál letí vzhůru

to jenom malověrným padá

ať cestou necestou jedeme dál

Jedeme dál jedeme dál

jedme dál my jedeme dál

jedeme dál močálem temným

okolo bílých skal

Pánové!

Na koně a do střehu

pro lásku a pro něhu

vzdor otylosti luzný těla sklon

ať dveře citům léta zavřené

se najednou zas rozlétnou

a srdce v hrudi zazní jako zvon