Podivný příběh

Mezi domy za náměstím slunce nevidím

tam jsi zpíval zářil štěstím stranou od lidí

mezi domy v tichém koutku na kytaru hrál

neměl nic jen starou loutnu,každý se mu smál

Že je příliš malý,tloustne,nechce žádný růst

za to hyzdí i koutky úst

jednou ráno v parném létě známý manažer

náhodou snad možná k tetě místem jiným šel

Rec: To je ta tvář,to je ten hlas z něj hvězda musí být

a záhy smlouvu píše budeš si žít

Nejsi příliš velký,kouř nechce žádný růst

zato prý krášlí koutky úst

a hned příští týden se stává div

všude spousta přátel jak nikdy dřív

Písně zpívá,všichni píší,ten krásnej hlas

z něho kouzlo lásky číší je jedním z nás

filmy točí písně zpívá k ránu chodí spát

na ctitelky z auta kývá,přestal se už bát

Rec: Na každém kroku sám sebe potkává

Tvář jeho zdobí každý krám

Na ulici zástup dívek žádá autogram

běží léta,léta běží,má co chtěl mít

přesto hledá,hledá stěží domov a klid

dneska marně touží ne po štěstí

nebo sám se projít po náměstí

kdo ví že po představení noční silnicí

odjíždí bez zastavení davům běsnícím

Motor se naplno točí,jede,jede sám

jede pryč jen lidem z očí,ano neví kam

není příliš velký,kouř nechce žádný růst

zato prý krášlí koutky úst

příští ráno,ráno,ráno,poblíž města N

leží auto v troskách,v troskách,začíná den

a záhy píší,píší,že tam a tam rádio hlásí,hlásí

zabil se sám

Lidé se táží,táží,říkaj si snad

jak se to mohlo,mohlo,vlastně jen stát