Valentýnka

Když se zjara rozetmívá

Když se řeka živí hlínou

a stím proudem odplouvá

můj pláč

Smutek můj se bělá v jívách

nakloněných nad hladinou

možná že si je natrhá

ruka tvá

V bílých jívách můžeš číst

slůvka tichá

slůvka nežně plyšová

slůvka něžných tajemství

že kdo dýchá

předjaří se neschová

Stářím šedne v horách sníh

jako eminence šedá

jako víra lakomá

jak cín

A tvůj štítek na dveřích

hezký pošťák právě hledá

a jméno má

Valentýn