Větvičko zelená

Větvičko zelená

komu jsi souzená

ten smrti uniká z drápů

ve větru chlap chce bít

větvičko zelená

zbojníka nespoutá žena

do rukou mých

svou slávu dej

a nech ji být

já vím co s ní

jen tak mě můžeš celou mít

rozhodni sám

kam hvězdy tmou nás povedou

projdem tu pouť

buď každý sám

nebo ve dvou

sláva je vodou divokou

končí svou cestu před řekou

nakonec zmizí s táním sněhu

tam v údolí

kdo v dálce vidí

malou hvězdu blikavou

ten možná ví

co si má počít se slávou