Vločka

Jako vločka sněhu v pláních

pravda ti neuletí

zkus ji však sevřít v dlani

ve mžiku roztaje ti

Má tisíce podob

snad víc než závěj vloček

zkus všechny zbude bláto

tak proč se hádat a o čem

Na botách

v očích bláto

dlouhým hledáním zmáčen

mluvit

stojí za to

a když ano tak o čem

Když o ničem jiném

tak aspoň o odvaze

vždyť někdo po celý život

jenom sbírá saze

Zná pouze teplé krby

a smetí na podlaze

ať hrdiny jsou druzí

on přece není blázen

Místo vůní a barev

jenom krása co studí

ledové květy na skle

zlí lidé skřípou zuby

Lásko máš mokré tváře

zrovna když vločky tají

možná že jsou v nich i slzy

pomalu usychají