Loutky ze skla

To žluté slunce mi svítí do bytu,

Proklínám nahotu a náhodu,

Nalepím do nástěnného nápisu

A na zdi hnu konečkem prstu

A za ním nůž co zasmušile pozvednu

A zabiju tebe má lásko, zabiju tebe.

Bim bam!

Bojím se, bojím, to ty hodiny ve tmě,

Nebo ten úděl znaveného šlechtice,

Nebo mé štěstí, které spadlo ze střechy

A hledá oblek se kterým snad vypadá jak hárlekín

A hledá oblek,nezná cit,

Ski co můžeš přeskočit a nebo zkusit pochopit,

Že život jde i jinak žít,

Přečetl jsem špatný vtip, komedie,

Fraška,společnost, zastav, realita, zákaz.

To žluté slunce mi do bytu bude svítit pořád,

Nahota už dávno nesálá a s náma navrátit se zkus,konzervativizmus

A další černá plus, snad ještě orgasmus,

Urazil si velký kus, je na čase ti sehnat vůz,

Mám strach, že poslepu bys nemusel najít cestu.

Bim Bam!

Bojím se bojím, snad o tebe a o tvůj zrak,

Nad tebou je černý pták, co nezná cíl a krákorá,

Nad tebou je kalendář, co počítá, že musíš vstát

A v jeho listech můj diář jehož tajemství umírá

A nade mnou je déšť a slyšíš jeho hlas,

V jeho náručí usínáš, když se nikdo nedívá,

Nad tebou jsem já, jenom já, jako matný diamant,

Jenom jsem si hrál, já už pádím, pápá