Bílý klávesy

Do vlasů sednul ti motýl jak uvadlej list

Najednou je z tebe knížka co nemůžu číst

Po všech těch ránech kdy slunce nás nechtělo znát

Po všech těch probdělejch nocích teď najednou mám jít spát

Chtěl jsem už do smrti hrát jen na bílý klávesy (jáááá)

zpívat si s tebou a řvát že život nás neděsí! (jáááá)

Potmě si maluješ oči a upíjíš čaj

Tanec co tvý prsty po létech nazpaměť znaj

I slunce se rozhodlo že se dnes rozední

Že ze všech těch probdělejch nocí je ta dnešní poslední

Chtěl jsem už do smrti hrát jen na bílý klávesy (jáááá)

zpívat si s tebou a řvát že život nás neděsí! (jáááá)

Ty jsi to jediný na čem tu záleží

bez hradů, bez zámků, bez nebes, bez věží

marnivá, divoká, klidná i smyslná

ty jsi to jediný co tady smysl má

Chtěl jsem už do smrti hrát jen na bílý klávesy (jáááá)

zpívat si s tebou a řvát že život nás neděsí! (jáááá)

Chtěl jsem už do smrti hrát jen na bílý klávesy (jáááá)

zpívat si s tebou a řvát že život nás neděsí! (ááááá)

že život nás neděsí! (ááááá)

že život nás neděsí! (ááááá)