Ikaros

Dlouho už se potácím,

a i když humor neztrácím,

už jsem stejně dávno prošvih všechno,

co jsem moh mít.

Nikdo tomu nevěří,

že Ikaros bez peří,

by ještě někdy nabral druhej dech,

a ke slunci vzlít.

Když se kouknu vzhůru vidím nebe,

když se kouknu dolů vidím svět.

Jednou křídla roztáhnu,

a snad na slunce dosáhnu,

když se nerozpustí vosk,

a když mě nenecháš na růžích spát.

Dlouho už to nesnesu,

ve spěchu a ve stresu,

život utíká jak splašenej křeček,

a nevím co s tím.

Pěkný věci, který mám,

málokdy si užívám,

i když dobře vím,

že včerejší den už neuvidím.

Když se kouknu vzhůru vidím nebe,

když se kouknu dolů vidím svět.

Jednou křídla roztáhnu,

a snad na slunce dosáhnu,

když se nerozpustí vosk,

a když mě nenecháš na růžích spát.

Jako vlajka ve větru,

jak mrtvola ve svetru,

jako tygr, co mu ostříhali drápy,

a zaběhlej pes.

Jsem Ikaros bez peří,

ve vězení bez dveří,

a jenom někdy si tak pro sebe říkám,

že jsem sem lez.

Když se kouknu vzhůru vidím nebe,

když se kouknu dolů vidím svět.

Jednou křídla roztáhnu,

a snad na slunce dosáhnu,

když se nerozpustí vosk,

a když mě nenecháš na růžích spát,

když se nerozpustí vosk,

a když mě nenecháš na růžích spát.