Tunel

Kolem září hvězdy,

a já nemůžu spát,

jen se dívám dolů do tmy,

chci tak zůstat napořád,

cítím jak mi pod nohama mizí pevná zem,

a jsem šťastnej, tam kde jsem.

A není všechno bílý,

a není všechno fajn,

a někdy nezbývá než doufat,

jak nám roky ubíhaj,

že je lepší život prožít, než ho jenom žít,

a že není pozdě snít.

A tak se řítím tím tunelem,

co na konci je světlo,

a tak se řítím a marně čekám na zázrak,

a tak se řítím tím tunelem,

co na konci je světlo,

a jen se modlím ať to není vlak,

ať to není vlak.

Slunce pálí a mí koně pod kapotou řvou,

ženu je tak dlouho až maj jizvy na nohou,

až zastavím asi padnou stejně jako já,

kdo utíká prohrává.

Mám v srdci prázdno od tý doby cos odešla pryč,

a ranní světlo všechno krásný rychle mění v kýč,

dám si ještě jedno kafe, hořkej černej žal,

a pak potáhnu dál.

A tak se řítím tím tunelem,

co na konci je světlo,

a tak se řítím a marně čekám na zázrak,

a tak se řítím tím tunelem,

co na konci je světlo,

a jen se modlím ať to není vlak,

ať to není vlak.

Jsem dva panáky od propasti,

a chytám se mlhy,

jednou nohou stojím v pasti,

koule na tý druhý,

pod nohama do tmy září spořádanej svět,

já přemejšlím jestli skočit pozdějc nebo hned.

A tak se řítím tím tunelem,

co na konci je světlo,

a tak se řítím a marně čekám na zázrak,

a tak se řítím tím tunelem,

co na konci je světlo,

a jen se modlím ať to není vlak,

ať to není vlak.

Ať to není vlak.