Ztráty

žiju sám se sebou, ale na druhou stranu se vůbec neznám

ale co moc dobře vím, že nesnáším ztráty

nenávidím ztráty!

nechci ztráty, nehodlám prostě ztrácet

asi si nikdy nesmířím s tím že k životu patří ztráce.

proto pořád prohrávám ve sví niterní válce

se svojí hlavou která ví že v životě budu ještě muset hodně ztrácet

je těžký vzdát se

věcí který sem už jednou našel a snažil se je uchovat ve svém srdci

tak aby jim nikdy nevyhasl plamen

mám inventáře plný sentimentu a velice

často se oddávám jako sensei lásce

nejsem stroj a slzy nejsou pro mě ukázkou

toho že jsem slabej je to vášeň

se kterou miluju život a to všechno jenom díky trávě

pamatuju na ten plamen jako dnes

kdy mi otevřela třetí oko

dřív sem žil bezhlavě jako blázen

asi by to šlo i z kopce

ale řekla mi stop

přestaň svojí duši zbytečně srážet

vnímej víc sebe ale možná došlo k tomu

že moje druhý já teď zabíjí mě

asi sem blázen ten život potom už nebyl stejnej

teď mě děsí usnout a ptám se sám sebe

je můj život je jen sklo

který drží jen tenkej vlasec

a když přetrhne se roztíští se o zem

mí vzpomínky jsou každej střípek toho bordelu kterej zůstává zapíchnutej v mý hlavě (v mý hlavě 2x)

někdy mě děsí prodírat se tim jak starym kalendářem

myslet na minulost která je odrazem času

kterej nechytáme, chci to vidět víckrát ostře

jak přes filmovej pásek

kterej si přetočím kdykoliv chci

a ty chvíle prožiju zase

asi nebál bych se ani špatných sraček

protože mě nakonec posunuli a poučili jak dá se jít dál

nehodlám vzdát se svejch chyb

sem člověk jako každej

ale vymlouvat, nehodlám se

vím jen že nechci přiliš zbytečně ztrácet

je to rok co moje duše zažila první hlubokej zářez

kdy odešel táta mého táty a já ho viděl poprvé brečet

pocítil sem že asi neúprosně stárnem

bílej sníh padal na zem, ale já jsem ze vnitř krvácel

došlo mi to že i jednoho dne příjde stejná situace

sví rodiny, svejch lidí a svého života nehodlám vzdát se

ale jednou příjde ten kterej řekne: zbal se, padáme!

pořád si říkáš že ještě na to není ten čas ztrácet

ale zdá se že ten kdo život bere

žije v jiným časovym pasmě

neptá se a příjde a vytrhne mi to vše z mejch rukou

je to neúprosnej řád kterej obejít nejde

někdy stává se to že sám sebe podrážim a malicherně

začnu věci ztácet

pak toho lituju a chtěl bych věci vracet

ale nedá se čas běží neúprosně a mizí někde v dálce

je to jak kámen kterej ubíjí mně

i když můj plamen plane dál

a vosk hoří až do konce a nevím jestli ještě něco příjde

je jen na nás jestli v něco věříme

jak sami o sobě smýšlíme