Gumová krabice

Jsme lidé žijící v gumové krabici,

která si pluje, v neznámém prostoru.

Jak tupej dobytek žijeme v ohradě,

pár mozků sní o rajské zahradě.

Však mohou jenom snít, v společném bahně hnít,

zkusit se ke stáří o něco pokusit.

Pak dohnaný k šílenství, vrhá se proti zdi,

stěna se vyboulí z plastické soustrasti

Vtom pozná na chvíli, kousíček krásna,

stěna se narovná a on zas padá.

Padá do ráje hrabivých zrůd,

za to mu rozervou každičkej úd.

Tak skončí každý, kdo by chtěl u nás žít,

zkusit prorazit a od nich odejít.