Tak nasedni

Cesta jde pořád dál a dál

Emi

kupředu, pryč jde od mých vrat

Daleko už mi utekla

a musím za ní pospíchat.

Na lehkých nohou dám se nést,

až k cestě větší, nežli znám,

tam kde se stýká mnoho cest.

A potom kam. To nevím sám.

Sbohem, krbe s komnatou.

ať padá déšť a vichry řvou,

jen nasedni, než se rozední,

jsme za lesem za horou.

Roklinka s Elfy čeká nás,

na louce, nad níž strmí sráz

do pustých blat,žene nás chvat,

kam pak, to neví nikdo z nás.

Skřeky se nesou noční tmou,

to Černí jezdci v mlhách jsou

a v dáli mizí jejich hlas,

musíme jít dokud je čas.

Nepřítel za námi, před námi děs,

na lůžko postačí zelený vřes,

až nakonec vše zdoláme

a odpočinem od svých cest.

Tak nasedni! Tak nasedni!

Musíme jet, než se rozední.

Tak nasedni! Tak nasedni!

Zapomeň na vše za námi,

dlouhá je cesta před námi.