Špatná pověst (La mauvaise réputation)

Ať už chci a nebo nechci

Nemám dobrou pověst ve vsi

Ať jsem kde jsem každej kouká

Maj mě za divnýho brouka.

Já jim přitom ubližovat nebudu

Já klopýtám stezkou svýho osudu.

Ale dobří lidé těžce

Snášej osamělý pěšce

Pomlouvaj mě denodenně

(mimo němý, přirozeně).

Je tu květen státní svátky

Ale já se držím zpátky

Oknem slyším břesknou trubku

Ale já si radši schrupnu

Já ji přece ubližovat nebudu

V průvodu bych dělal jenom ostudu.

Ale dobří lidé těžce

Snášej osamělý pěšce

Kdekdo hrozí směrem ke mně

(bezruký ne, samozřejmě).

Když vidím jak ženou chlápka

Kterej na trhu krad jabka

Davu pod nohy v tu ránu

Kladu šlupky od banánu

Já jim přece ubližovat nebudu

Když nechám jít ubohýho pobudu

Ale dobří lidé těžce

Snášej osamělý pěšce

Už se vztekle řítí ke mně

(mimo chromý, samozřejmě).

Nemusím bejt jasnovidnej

Abych znal svůj osud bídnej:

Jen co najdou vhodnou šňůru

Vytáhnou mě za krk vzhůru

Ačkoliv jim ubližovat nebudu

Jen tou jejich cestou s nima nepudu

Ale dobří lidé těžce

Snášej osamělý pěšce

S popravou si přijdou na svý

(mimo slepý, to je jasný).