Doba je zlá

Že doba je zlá, v novinách čítám

Nerad i rád, musím se prát s ní dál

Jó, doba je zlá, a tak v ní lítám

Že ztrácím glanc, je ganz egal

Doba je zlá, vymknutá z kloubů

Mlčet je líp, pes by z ní chcíp i já

Doba je zlá, aleluja, ví asi proč

Proč zlá bejt má

Už v starým Římě došlo k absurditám

Filosof tvrdil, že jsou mavy tytam

Zoufal i Hamlet proto ve slabé chvíli

Vymknutá z kloubů, doba že šílí

Jestli dřív se ž-i-l-o j-a-k-o v ráji

T-y doby jsou už na d-o-b-r-o v háji

A tak se dál, tak se dál, ač mění se róba

Doba době podobá

Proto se ptám, kdy byla O. K.?

Od roku zwei skončil tu ráj a šlůs

Tak svou dobu zlou předhonit koukej

Pryč od ní šlap, chyť se drápkem můz

Ty můzo má, hlaď mě a klam

Doba je zlá, zlá k nám

Bez tebe já snad bych se pic

Hlaď mě a líbej víc

Ta doba zlá, jak „haknkrajc”

Pro nás dva má svůj rajc

I v době psí, ke mně se viň

Ať se mi zdá zlá míň

Ty můzo má, hlaď mě i klam

Sbalil bych krám, bejt sám

Neznat tvůj smích, nevěřit v něj

Snad bych i já byl zlej

S tebou to zlý, mizerný dnes

Mám vlastně rád... oh, yes!