Jeanne D´ Arc

1. Z Ruánu stoupá dým, z horkých polen jde žár,

do rubáše Johanku převlík´ dráb, a chlubí se tím.

Ten kdo dlouhé vlasy jí stříhal, teď má rukavic pár,

tak stříbrný groš v dlani nepálí, kat mazlí se s ním,

hm, hm, hledě na ten dým.

R1: Jeanne D´Arc, v bílém jak anděl,

Jeanne D´Arc, krkavců houf se slét´,

jakou ti hráli, žár než spálil,

devatenáct tvých let, Jeanne D´Arc

2. Z Ruánu záře stoupá, nachem barví se kříž,

chudina zdarma se zahřát smí, a tlačí se blíž.

Kdosi zaslech´ Johančin pláč, a ten prý na ni sáh´,

a každý sved´ řeč na svůj vlastní šrám, a žvaní jak v snách,

hm, hm, jen o sobě sám.

R1: Jeanne D´Arc...

R2: Jeanne D´Arc, v bílém jak anděl,

Jeanne D´Arc, v plamenech stála jsi,

co na to řekneš, až tě církev,

za svatou prohlásí, Jeanne D´Arc