Pasažér

Prázdné svítání

tápe řídkou tmou.

Sem tam se zdá,

že procitám,

sem tam se mi zdá, že

rána vůbec nejsou.

Bílé záření

zívajících zdí.

Kdo jsem, co vím,

jsem jako stín

jsem sám, hrozně sám

jsem jenom pouhá hříčka snů.

Jeden jediný pasažér

cestující dálkami sfér

dávných siluet.

Dlouhé loučení

s hloubkou půlnocí.

Sem tam se zdá,

že tě tu mám.

Sem tam se mi zdá, že

já jsem všemohoucí.

Stálá loučení

jsou ta nejdelší.

Jen já to vím

tak raděj spím

a sám jedu dál,

kam odváží mě náruč snů.

Jeden jediný pasažér

cestující dálkami sfér

dávných siluet.

Hloupá smíření

s účty věčných ztrát.

Co jsem už měl

zas utíká.

Co zbývá, to já teď

v polospánku sbírám.

Prázdné svítání

tápe řídkou tmou.

Sem tam se zdá,

že tě tu mám,

však sám dobře vím,

že jenom já znám dálku snů.

Jeden jediný pasažér

cestující dálkami sfér

dávných siluet