Píseň seladona

Spousta známých se v klubu ptá,

proč už dvě sezóny v kurzu jsem já?

A co vidí prý na mně jen,

řada půvabných dívek, ba i žen!

Se smíchem nařčení odmítám,

že s ďáblem smlouvu snad nějakou mám.

To je pánové tak, nestačí nosit jen frak,

podstatné je ale jak... a co pak...

Je to věc nadání, jak šeptnout pozvání,

k zcela diskrétnímu theater.

Já trpím na bonton, tak pouštím gramofon,

od čtyř, když dáma přijít má až v pět.

A když pak zazvoní, něžnost ji ohromí,

s jakou ve dveřích jí přivítám.

Tohle však pánové, začátek teprve je,

svůj chvalně známý postup mám!

Rádio nechám ji tiše hrát...

Oheň v krbu má zvolna plát...

A když věci maj správný spád...

Však vtip je pánové ten,

že potom každá z těch žen,

diskrétní dokáže být sotva den!