Ten hlas mě vzal

Ten hlas mě vzal,

tak nač si hrát?

Že snad i v něm se ozval kiks,

to mám i rád.

Svým šelestem, mě léčí dál,

je jak tvůj parfém,

nejspíš proto snad mě vzal.

Ten hlas, co zněl,

byl zlatý důl,

snad celé spektrum barev měl

a pepř i sůl.

O lásce zpíval, snad jen, jen o té,

o čem já sníval až pár let poté,

on z kláves kouzlil těch pár svých sól

a svět ho tehdy znal pod jménem Nat King Cole.

Ten hlas mě vzal,

v něm cítím drink,

Nat Cole vždy v černém, bílý šál,

i v tom byl King!

O lásce zpíval,

o ničem jiném,

před sebou míval

svou sklenku s ginem,

měl psáno v smlouvách

- jsi hráč, tak hraj!

A on ten úděl bral,

než řek:

So long, bye - bye…