Ulice Váci

Půl dne jsem jel jako blázen v dešti,

div, že jsem se nerozbil.

Stříhal míle na cestě k Pešti,

abych tam než přijde byl.

Příští tejden, řekla, se sejdem

na ulici Váci.

Tak tam musím, jinak to nejde,

tak já tam přece musím být !

Potkal jsem ji tak dvakrát, třikrát v práci,

hned jsem slyšel spoustu řečí.

Mít známost v práci, to se nevyplácí,

tak přišla s tím nápadem.

Příští tejden, řekla, se sejdem

na ulici Váci.

Teď je zřejmé, že nějak nejde,

a už tu měla dávno být.

Soumrak táhle neóny rozsvěcí na ulici Váci,

sedím sám, už dávno ne nad věcí,

zírám na měsíc.

Koukám jak se pomalu v sklenici kostka ledu ztrácí,

jen můj stín tu podpírá lavici a nemá si tu s kým co říct.

Půl dne jsem jel sám jak blázen v deštěm,

dálkou hnal mě její příslib.

Prý tady dá mi co neznám ještě

no, a teď tu sedím sám.

Příští tejden, řekla, se sejdem

na ulici Váci.

Teď tu čekám,

kdy vztek mě přejde

a to, proč nejde, pochopím.

Soumrak táhle neóny rozsvěcí na ulici Váci,

sedím sám, už dávno ne nad věcí,

zírám na měsíc.

Koukám jak se pomalu v sklenici kostka ledu ztrácí,

jen můj stín tu podpírá lavici a nemá si tu s kým co říct.

Koukám jak se pomalu v sklenici další kostka ztrácí

a můj stín už sedí ve dvojici a neschází mu nic.