Zatímco déšť si v listí hrál

Znáš ten den, kdy mží

a déšť ti zamkne průhled ke hvězdám.

Znáš ten den, den psí,

kdy náhle všechno prohrané se zdá

Se zdá já vím,

však zlé dny vyprší jak tenkrát.

Zatímco déšť si v listí hrál,

zefýr už klenbou mračen táh.

Zezlát i bronz všech magistrál.

Rodil se úsvit v myšlenkách.

Zatímco déšť si v listí hrál,

s duhou zas úsměv roztává.

Vidím, že na rtech máš ho dál.

Vesmír je slunce ty a já.

Pár zlých slov, pár vět

a svět je jednou velkou marností.

Vrátit noc, vzít zpět

stín výčitek, už nelze tak co s tím

Jen on, jen čas

dnes ví si rady zas jak tenkrát.

Zatímco déšť si v listí hrál,

zefýr už klenbou mračen táh.

Zezlát i bronz všech magistrál.

Rodil se úsvit v myšlenkách.

Zatímco déšť si v listí hrál,

s duhou zas úsměv roztává.

Vidím, že na rtech máš ho dál.

Vesmír je slunce ty a já.

Prý, že každý z nás má v sobě žár i mráz

své vlastní počasí.

A má být jaké? - Normální né psí!

Zatímco déšť si v listí hrál,

zefýr už klenbou mračen táh.

Zezlát i bronz všech magistrál.

Rodil se úsvit v myšlenkách.

Zatímco déšť si v listí hrál,

s duhou zas úsměv roztává.

Vidím, že na rtech máš ho dál.

Vesmír je slunce ty a já.

Zatímco déšť si v listí hrál,

zefýr už klenbou mračen táh.

Zezlát i bronz všech magistrál.

Rodil se úsvit v myšlenkách.

Zatímco déšť si v listí hrál,

s duhou zas úsměv roztává.

Vidím, že na rtech máš ho dál.

Vesmír je slunce ty a já.