Jaro

Jaro je mládí, lásky je čas,

k milostným hrám zve čísi hlas,

hrdličky tuším, či snad jiný,

tak si to zjisti, nebuď líný.

A v kapkách rosy svěží tráva,

dech jinovatky občas z rána,

však přes den teplý slunce dech,

pálí tě nohy v městských zdech.

Těch kytek páni,

pampelišky, petrklíče,

fialky, sádrové kýče,

jež matka příroda vždy zjara,

k potěše zahrádkářům dala, dala.

Hej jaro, co mi asi neseš,

proč štědré jako k jiným nejseš,

proč druhým dáváš a mně bereš.

Mám já to lidi převrácený,

pro mě to doba lásky není, není, není,

pro mě to doba lásky není, není, není, není.