Zahrada Čech

Lodička pluje po Labi a kolem samé Polabí,

a kolem samé zahrady s dědečkem Řípem za zády.

Lodička pluje po vodě v tichoučké mírné pohodě,

a když se k břehu přiblíží zahradu Čech si prohlíží.

Ach to je krásy, to je vůní, obzory dálka opíjí,

vysoké nebe v hloubce tůní, Mělnickým vínem připíjí,

země je štědrá, volně dýchá, barevnou náruč otvírá,

široké Labe nepospíchá a sluncem oči přivírá.

Na lukách tančí motýli, stébla se vánkem nachýlí,

když kdesi v dálce pod strání nákladní vlak si uhání.

Stromy se vždycky po roce sklánějí tíhou ovoce,

když podzim barvy namíchá a rána mlhou zadýchá.

Po řece plují spousty lodí jak po veliké dálnici,

naloží všecko co se hodí a jedou k státní hranici,

hranice řekne račte dále a závora je nahoře

a lodi potom plují stále po velké řece do moře.

Když vracejí se po Labi, sirénou zdraví Polabí,

ty břehy samé zahrady s dědečkem Řípem za zády.

Břehy jim zvolna pokynou laskavou rukou máminou,

a vůní kterou rozdává zahrada Čech jim zamává,

a vůní kterou rozdává zahrada Čech jim zamává.