Klokočí

1. Po babičce klokočí a po tmě strach

a do očí padl ti prach,

proto vím, že je nutné vést řeči smutné,

o tom, co bude potom,

až budu sám.

2. Ztratila jsi včera klíč, dnes ideál,

všechno je pryč, kdo by se smál,

proto vím, že se sluší mít smutek v duši,

vzlykat a tiše říkat,

já rád tě mám.

R: Opuštěné nábřeží, z modravého dýmu chrám,

H7 Emi

nebo město bez věží, řekni, co chceš, to ti dám,

zlatý pohár s fermeží nebo snad z protěží, bílý šat,

za jediný, jediný, jediný, jediný úsměv chci ti dát.

3. Je tu však to klokočí a po tmě strach

a do očí padl ti prach

proto vím, že je nutné vést řeči smutné,

o tom, co bude potom,

až budu sám.