Pláč Před Zrcadlem

Tušíc úzkost, že duše neumírá

Pláčem rozpitý pohled na zrcadla rám

Dlouze prohlíží své stáří obnažené

Léta povadlá, život dočtený má

Tiše úpí, hladí vrásky unavené

Tušíc úzkost, že duše neumírá

Tělo své vlastní,

Chtěla by svést

Dlouze vyčkává

Až vyjde z rámu k ní

Žalem napjatých

Pažemi bolest nést

Tušíc úzkost, že duše neumírá