Zapomnění

Vlasy ze závojů plavých,

co teplo horských strání skrývá

a srdce, co puká nad dlaněmi,

pro něž tak málo toho zbývá.

Pro něž tak málo toho zbývá.

Nechal jsi ležet luční kvítí,

prosté krásy každodenní,

bezcenné upustils ho k nohám

a smutek kvítků.

Žal co není k utišení,

jen něžná náruč slunce,

ta jejich půvabu si cení,

láká vyzvednout je k srdci.

Přinést zapomnění.

Přinést navždy.

Navždy.

Láká vyzednout ji k srdci.

Přinést navždy zapomnění.