Už svítá

Tak teď tu stojím v pokojíku cizím,

na stole láhev ještě nedopitá

V pokoji, z něhož za pár minut zmizím

hodiny bijí

a za žaluzií

už svítá

A tak tu stojím, podobná tý soše,

taky tak bezkrevná a poodkrytá

Nejvíc mě děsí voko na punčoše

mě nejvíc děsí

že tam venku kdesi

už svítá

Zejtra si koupím, si koupím tamten mohér

ten co má barvu jak vřesoviska

Svět, v kterým žijem, svět drobnejch lží a proher

zas bude do růžova, aspoň trochu získá

A tak tu stojím v pokojíku cizím

Jednou však zmizím a začnu všechno znova

i tahle noc mi zmizí v propadlišti

Někdo si možná svý srdce pro mě schová

a já už nebudu se bát o ráno příští

A tak tu stojím, nechce se mi vracet

jsem z toho všeho nějak rozpačitá

Nejvíc mě děsí, že mi není dvacet

už představte si

a mě nejvíc děsí

že svítá