Sedlo z bodláků

1. Noc oblíká do černejch šatů stíny

a Velkej vůz na nebi zůstal stát,

u ohně suší svý potem ztvrdlý džíny

jeden z těch hochů, kterej navyknul se štvát.

Za stádem koní a za tím, kde snad vidí ráj,

A7 D7 G7

kde stromy voní kouzelným údolím,

je poslední ke slunci obrácená stáj,

tam značka vypálená ohněm nebolí.

2. Jeden z těch hochů, co po ránu se posadí

do sedla z bodláků za uzdu krvavou

a který čeká, že možná jednou uvidí

stříbrný stádo pádit zlatou oblohou.

Tak pokaždý, když touhle cestou utíká

a nespatří na horách ledy tát,

tak dobře ví, že zima stáda zamyká

a že mu nezbývá, než svýmu snu se smát.