Konečně doma

Někdy se musíš vrátit

někdy se nesmíš ptát

někdy se musíš vráti

někdy se nesmíš ptát

zase vidim slunce

viset v záclonách

zahání tu divnou zimu úzkosti

když se z okna dívám

jak lidi kolem jdou

tak si říkám kde je můj

důvěrnej splín

a pak na muzejních schodech

jsem zkusil trochu psát

že mi trvá dýl najít směr

víš něco víc a tak

Tady kabát pověsim

tady mně i jménem znaj

tady kde už dobře vím

sám, že nemusím být

teď už vím, že doma jsou

někdy se musíš vrátit

teď už vím, že doma jsou

někdy se nesmíš ptát

když otevřu okno

mrákoty jsou pryč

najednou už nemám klapky na očích

snad jsem jenom usnul

a teď tě tu mám

dotyky mně beze slov zas přesvědčí

Já už viděl skoro všechno

a byl jsem ještě dál

jen mi trvá dýl najít směr

víš něco víc a tak

Tady kabát pověsim

tady mně i jménem znaj

tady kde už dobře vím

sám, že nemusím být

teď už vím, že doma jsou

někdy se musíš vrátit

teď už vím, že doma jsou

někdy se nesmíš ptát

teď už vím, že doma jsem

někdy se musíš vrátit

teď už vím, že doma jsem

někdy se nesmíš ptát

vždyť zase zpátky jsem

já jen nevim jak dlouho byl jsem sám

hledal místo, kde se cítím svůj

a když vo tom takhle přemýšlím

stačilo málo jenom s tebou být a nic víc

Tady kabát pověsim

tady mně i jménem znaj

tady kde už dobře vím

sám, že nemusím být

teď už vím, že doma jsem

Tady kabát pověsim

tady mně i jménem znaj

tady kde už dobře vím

sám, že nemusím být

teď už vím, že doma jsem