Vítr mě sráží

Vítr mě sráží s touhou mě obelstít

žár dávných bouři cítím už

pálí ty víš, že chtěl bych vstávat a odejít.

V dálkách se ztrácím plýtvám svou vůlí

zmítám se v bouřích slábnu,

když fouká a mám v očích strach

a to mě prozradí.

Usínám a spánek tíží v dlaních

mám jen sníh a mráz.

Svou sílu ztrácím, když lítost

mě svádí zkouším se bránit

úzkost mě svírá, když déšť nesmysl

hřích a tak se propadám.

Ze dna vím, že můžu vstát

svlékám kůži spálenou s novým ránem

můžu vstát jen chvíli váhám ... a vím.

vím kam se vrátit dýchám a cítím žár

příštích bouří mám sílu zvládnout a

stát, pevně stát a neuhnout.

Ze dna vím, že můžu vstát

svlékám kůži spálenou s novým ránem

můžu vstát jen chvíli váhám ... a vím.