Vítr od jihu

Na svejch cestách už potkal jsem lidí

G7

mnohej kus mýho srdce si vzal

viděl jsem co se dnes neuvidí

různý písně jsem zpíval a hrál

Něco zbylo po tom, co už není

A7 Dmi

starý psaní a od fotky rám

vítr když od jihu začíná vát

kreslím si tvůj monogram...

Měla vlasy jak havraní peří

v očích jarního jezera třpyt

úsměv kterýmu člověk hned věří

na rtech který by každej chtěl mít

Znala tisíce básní a slibů

měla ve vlasech peklo i chrám

vítr když od jihu začíná vát

G7

vzpomínám, vzpomínám...

A proklínám neblahej osud

kterej nedal mi poznat ji dřív

klidně vsadím se třeba i o sud

kdo ji neznal nemoh bez ní bejt živ

Jenže na jihu čekal ji chlápek

co tam narazil na zlatej důl

tak jsem ji zamával u přístavu

parník se po proudu hnul

Od tý doby jsem nepotkal žádnou

co by dovedla můj milej říct

jako tahle s tou tvářičkou zrádnou

když mě líbala cudně se rdíc

Teď si na jihu na lejdy hraje

já zas v kasínu pokr a whist

vítr když od jihu začíná vát

jako by písničku hvízd...