Kolikrát jsme říkali

Kolikrát jsme říkali, že náš je svět, že nám je všechno dáno

když zasedneme k debatě, že múzy mají na hospodou slet

kolikrát jsme čekali, že skončí noc a přijde jasný ráno

že narostou nám křídla, že odplaví se z naší krve hic

Kolikrát jsme křičeli a dělali pak zase, co se musí

a před spaním si říkali, že je asi lepší všechno nevidět

podle křiku orli, ale podle činů oškubaný husy

němý hroudy na pekáči, co vlastním sádlem oblažujou svět

A vítězíme, prohráváme, bouříme se, toužíme a sníme

a plánujem, co bude zejtra, plánujem, co bude po roce

a co když do rána se stromy vzbouřej a korunou se do oblohy vpletou

a my zůstanem na zemi, a tak se nedočkáme ovoce

A časem někdo zkonstatuje, že zhaslo světlo a tma je jako v ranci

jen sem tam blikne obrazovka, omámí to, ale nehřeje

a já přes to všechno ještě věřím, že máme nekonečnou šanci

jen musíme si uvědomit, kde se skrejvá naše naděje