Stařečku malíři + Dezertér

Stařečku, malíři

i ty, sochaři

i ty, verbíři, už je čas jít

Tebe obrazy provází

tebe sochy až člověka zamrazí

už je čas jít

A po tobě, verbíři, hladina se nezvíří

Do noci bubny bubnujou, hlasy ze tmy slibujou, všechno, co jen můžou slíbit

Nic tolik chlapci nesluší, vojenská čapka přes uši, uvidíš, jak se budeš líbit

Teď už jsi náš pochodem vchod, že ti ten marš není vhod, však my ti pokřivíme záda

Do ruky pušku nebo nůž, teď jsi někdo, teď jsi muž, každá bude tě mít ráda

Za týden přišel první krach, pane Lajtnant já mám strach, ozvalo se z první řady

Strach musíš umět překonat, pane Lajtnant, já bych rád, ale proč těď a zrovna tady

Vždyť nebe modrý zůstane, vždyť se tak moc nestane, když půjdu jinam hledat štěstí

Na co ten hluk a proč ten křik, vždyť jsem jenom kabát svlík, oči mě pálí, hlava třeští

Hostinská, ještě panáka, zejtra zbijem vojáka, my mu ukážeme štěstí

Na tvářích krev a v očích prach, zapomene, co je strach, kolem pažby tváře pěsti

Měsíc svítí, zbav se bot, zahoď pušku přelez plot, je tu šance začít znova

Přes řeku a přes křoví, starej strom nic nepoví, a hora za lesem tě schová

K večeru obzor zčervená, nebe se krví znamená, nohy bolí, ruce zebou

Jde stále výš, stále výš, človíčku, už ho nevidíš, a kousek nebe bere s sebou

a naději