Za krajinou spánku

Až někde za krajinou spánku

až někde za pohořím snů

najdu svoji tajnou schránku

pak už ti neuteču, ani neuhnu

Tolikrát říkala jsi prosím

tolikrát řek jsem děkuju

dotek tvý dlaně v sobě nosím

když za tou schránkou putuju

V pohádkách to tak vždycky bývá

ta schránka má dvě komory

v jedný je voda mrtvá a v druhý živá

a malá dávka pokory

Mrtvá voda rány pojí

pálí, když kápne na tělo

a živá zase všechno hojí

i to, co v duši umřelo

Jo, živá voda, ta nám chybí

život nás míjí poklusem

za zády vlečem planý sliby

vpředu se otevírá zem

Až někde za krajinou spánku

až někde za pohořím snů

najdu svoji tajnou schránku

pak už ti neuteču, ani neuhnu