Bílá

Svítá jako zázrakem svítá, tichem rozjel se výtah

kamsi do patra níž

ráno vstává a mává křídly na roletách

hleď už den začíná

Bílá, včera náhle tu stála, skoro dýchat se bála

a já ji pozval dál

dívka bílá či víla, ze sna utkaná tvář

důvěrná i neznámá

Bílým žárem, bílý jas pak náhle v nás zažeh právě

náruč světla, touhu která vzlétla

jak pták co hnízdil v trávě

Zůstaň, chtěl jsem zavolat zůstaň

rychle zaplavit ústa horkým zámkem svých rtů

slova váznou a prázdnou nocí na dlažbě zní

klapot bílých střevíčků

Znám tvá ústa, sítě řas i lásku v nás

bránu ke hvězdám

chvátal čas, já zapomněl, že neznám

a musím znát tvé jméno