Jen já vím

Jen já vím, kdy muž sténá,

a kdy se tmy začne bát,

a kdy nový den už odmítá.

Proklíná ženská jména,

i ta co míval rád,

a je tu vrásek síť v tváři vyrytá.

Jen já vím, kdy muž pláče,

a kdy svůj pokoj zamyká,

a kdy slzám jít už nebrání.

Tehdy má polštář zmáčen,

a bezmocí se zalyká,

když v něm lásky hlas už dozvání.

Ó ránu zlou a bodnou,

způsobí lásky ostrá dýka,

ó ostrá dýka.

Muž pak sténá,

je sám se zradou,

a dýka, lásky dýka hlouběj vniká.

Jen já vím, kdy muž sténá,

a kdy dá hlavu do dlaní,

a kdy žít už odmítá.

Nechce znát slovo žena

a není mu do spaní,

straší tříšť lásky rozbitá.

Tehdy má polštář zmáčen

a bezmocí se zalyká,

když v něm lásky,lásky lásky, lásky hlas,

lásky hlas.

Dozvání.

Ó jen já vím, kdy muž sténá.

Ó jen já vím, kdy muž pláče.

Ó jen já vím, kdy muž sténá.

Ó jen já vím, jen já vím.