Kantiléna

Odcházím, lásko má, k ránu

a za mnou zůstává tvůj svět

plný zvláštní vůně tvé

i tvých snů a plánů

ve kterých své místo mám i já

Tak radši, lásko má, půjdu

byla jsi kouzelná, spi dál

začínáš to vážně brát

nejistou mám půdu

když se ptáš, kdo je věčná láska má

Mé lásky stále mění jména

mé lásky stále mění tvář

a jen ta věčná kantiléna

tu věčně miluju, mě nepředěláš

Mé lásky stále mění jména

něco jsem každé přísahal

a jen ta věčná kantiléna

jen té jsem dodnes věrný a budu dál

Ona je nádherná, umí se krásně nést

má v soubě touhu cest a jednou pro vždy je má

Ty pláčeš, lásko má, promiň

za všechno můžu já, já vím

chceš mou lásku celou mít

nestojíš prý o míň

jenže já ten větší díl dám jí

Mé lásky stále mění jména

mé lásky stále mění tvář

a jen ta věčná kantiléna

tu věčně miluju, mě nepředěláš

Mé lásky stále mění jména

něco jsem každé přísahal

a jen ta věčná kantiléna

jen té jsem dodnes věrný a budu dál

Ona je nádherná, umí se krásně nést

má v soubě touhu cest na které se mnou se dá

odvážnou klenbu má, jak velký dávný chrám

musíš mě brát i s ní, vždy ve svých tónech tě mám

a dál chci mít

Mou věčnou kantilénou můžeš být