Každý má svůj sen

Snad bdím či sním,

sen ve vší kráse,

však pravdou zdá se,

čeho jsem se bál.

Proč bez ozvěn,

zní z dálky nářek,

tvrdím bez přetvářek,

každý má svůj sen.

Já nosil plášť,

tkán zlatou nití,

z dálky se třpytil,

zářil novotou.

Zas nový den

sfouk plamen loučí,

noc se odporoučí,

svět má nový sen.

V tom blesk a hrom tu opodál,

můj nový plášť mi v bouři vzal.

Pak jeho barvy vybledly,

a já tu stál tak sám.

Den náhle zšed,

zahalen záští,

po odvátém plášti,

vybled i můj sen.

Však svět se dál,

bůhví kam koulí,

přes fůru boulí,

každý má svůj sen.

Každý má svůj sen.