Stokrát chválím čas

1: Po lávce tvého nártu přejdu nejsnáz pláče proud,

po stéble tvého zápěstí mohu dál i v bouři plout.

Jen v hořkomléčné dráze tvých vlasů chtěl bych spát

a máš-li vést mě k zkáze, tak já ji příjmu rád.

Ref: A stokrát chválím čas, kdy vcházím do tvých řas,

každý záhyb tvůj i vlas já znám

a kdyby náhle blesk tu sjel, srdce spálil na uhel,

tak byl bych šťasten, že jsem lásku měl a mám.

2: Jak terče střelnic na poutích jsou ta souhvězdí tvých pih

a máš tak svůdná zákoutí jež neznat byl by hřích.

V tvých nástrahách jak v Seině se topím dál a dál

a znám tě stále méně a já bych rád tě znal.

Ref: Stokrát chválím čas ...

Ač ráno sám jsem v dálce, ta horkost má je táž,

na mráčky píšu palcem, co dávno, dávno znáš.

Ref: Že stokrát chválím čas ...