Tady jsem

Tady jsem

zbaven pozlátek všech,

prvně nabírám dech,

abych žádal tvůj soud.

Ty mě znáš,

ne, že neměl bych kaz,

kdo ho nemá, kdo z nás,

má-li proudem dnů plout.

Sčítej mé hříchy

i zásluhy, přísný můj soudče,

chci příliš, já vím.

A nářků mě zbav,

mysl mou protkej svítáním, soudče,

a mír dej dnům mým.

Jak jsem žil?

Snad jak uměl jsem žít,

duše nesnáší třpyt,

není výkladní skříň.

Posuď sám,

nejsem prostý všech vin,

světce znám snad jen z kin,

denně věřím jim míň.

Sčítej mé hříchy

i zásluhy, přísný můj soudče,

chci příliš, já vím.

A nářků mě zbav,

mysl mou protkej svítáním, soudče,

a mír dej dnům mým.

Ó...

A nářků mě zbav,

mysl mou protkej svítáním, soudče,

a mír dej dnům mým.

Soudče, jen mír dej dnům mým.