Tátovi

Ten čas táto už je dávno pryč,

k mnoha pravdám dal jsi klíč.

Otvírám je a z nich cítím zas,

ten nádhernej dobrej čas,

co sblížil a spojil nás.

Ten čas vášnivýho hádání,

plnej dojmů, hledání.

Můj čas velkejch válek s hloupostí,

když říkals mi s noblesou,

ty hádky ať k šípu jdou.

Ty hádky ať si k šípu jdou,

ty války co v nás jsou.

Jsou nicotný a malicherný,

žabo myší války.

Ty války s vlastní závistí,

jen spánek chtěj ti krást.

Tak hloupoučký, co po nás jdou,

co slídí po duších.

Přešels táto s noblesou.

Co si tím vším tenkrát říct mi chtěls,

až teď chápu bohužel.

Proto mám teď s Tebou vážnou řeč,

chci vrátit ten dobrej čas,

co sblížil a spojil nás.

Ty hádky ať si k šípu jdou,

ty války co v nás jsou.

Jsou nicotný a malicherný,

žabo myší války.

Škoda jen, že tu nejsi táto,

slova Tvý cením víc než zlato,

chtěl bych ti aspoň píseň za to,

tuhle píseň dát.

Ty hádky ať si k šípu jdou

ty války co v nás jsou.

Jsou nicotný a malicherný,

žabo myší války.

Ty války z vlastní závistí jen spánek chtěj Ti krást

tak hloupoučký co po nás jdou , co slídí po duších

Přešels táto s noblesou.

Přešels táto s noblesou.