Lyrics Karel Hašler

Karel Hašler

Mým domovem ztichlá je putyka

Recitativ:

Příteli melancholiku, druhu mé duše tulácké.

Pod kterým nebem zhasnou as, životy naše žebrácké.

Ve zlatém víně ztopíme tyranský rozmar paměti.

Zpívat budem, zapomenem na lásku, smrt i prokletí.

Mým domovem ztichlá je putyka,

mým štěstím je sklenice plná.

Snem mládí byla vždy gotika

a smetla ji baroka vlna.

Když v rezavém zámku klíč zachřestí

dům zeje jak morová rána

me štěstí se změnilo v neštěstí

zůstal jsem sám a i ty jsi sama...

Když potácím se setmělou ulicí,

nahlížím do oken spáčů.

Jen němý stín mě provází,

já sám nad sebou pláču.

(Jdu sám ztichlou ulicí

a nahlížím do oken spáčů,

v srdci mám plnou sklenici,

sám nad svým osudem pláču.)

A proto mi ta tichá putyka

dál musí domovem býti

než zároveň s ní v noci dobliká

i kahan mého žití.