Plachetnice

Ami Emi Ami

1. Po obloze vítr žene stovky bílých plachetnic,

potopí se bezejmenné, nezbude z nich vůbec nic,

jsou to rodné sestry písní, které kdysi zazněly,

polechtaly, pohladily, a pak někam zmizely.

2. Jednou z nich je píseň tato, jachta zvíci deset stop,

veze slova, šperky, zlato, neboť kapitán je trochu snob,

snědl všechnu moudrost dneška, a tak je mírně otylý,

proto jachta jede ztěžka na konci té flotily.

3. Ale on směje se mi: Karle, hele, co bys pouštěl do gatí,

pojedeme zase v čele, jen co se vítr obrátí,

a tak se ženem do záhuby a za zvuků garmošky

vylézají z podpalubí krysy, spojky, předložky.