Ráno

1. Slunce má nožky mravenčí,

křik dětí doléhá zvenčí,

ležel jsem na pohovce, s hubou dokořán,

procital jsem do jednoho z rán.

2. Skládal jsem útržky svých snů,

psal jsem je tužkou od stínů,

na papír novinový - ty dnešní jsem vzal,

jako bych se o ty bludy bál.

R: Když štěstí opouští mě nevím kudy kam,

vracím se zpátky ke svým snům,

jsou prašný, odpouští i jako oceán,

jsou jako tečka všedním dnům.

3. Pohádky pouze dospělým

s princeznou, s Honzou nesmělým,

princezna smutná je, nehodlá se smát,

o lepších nechává si zdát.

4. Ti lepší pak se objeví,

princezna jásá, to se ví,

rytíři papíroví, když ji opustí,

Honza jí ještě odpustí.

R: Když štěstí opouští... (2x)