Počítání

Kolik má Praha věží, spočítá někdo stěží.

Kolik maj stromy listí, to stěží někdo zjistí.

Z okna se dívám, hlavu mám v dlaních,

počítám husy, co letěj na jih.

Sčítám a přičítám, ňák mi to nejde,

nad tímhle úkolem tu budu sedět tejden.

Jedna a jedna, jsem děsná bedna.

Dvě a dvě, kandidát věd.

Tři a tři, všem to natři.

Čtyři a čtyři, lehký jak chmýří.

Pět a pět, spočítám celej svět.

Počítej se mnou: raz, dva, tři,

čtyři, pět, šest, sedum jedem!

V posteli ležím, do stropu zírám,

peřinu v rukách zoufale svírám.

Kolikpak ovcí ještě přes polštář přejde?

A kolik čísel se mi do hlavy vejde?

Šest a šest, v tom bude ňáká lest.

Sedum a sedum, to těžko svedu.

Osum a osum, k horšímu posun.

Devět a devět, však nejsi vševěd.

Deset a deset, ten mi fakt nesed.

Třista a třista, chci bejt hokejista!