To mi tedy věř

Nesrazí mne na kolena hromy ani blesky

Neodfoukne vichřice

Všechny moje trable jsou jen třesky – plesky

Jsem přece dítě ulice!

Průsery a mizérie ke mně vždycky tíhnou

Deprese mě nabíjej

Mý klinický testy jsou mi jenom k smíchu

Prostě je mi vždycky hej!

Jsem jako sopka – s tím nehneš – to mi tedy věř /a nebo běž/

Přes všechny ty rány, co mi život dal

Mám hodně síly a vůle dost

Snad právě proto na mě občas někdo šutrem hodí

Aby mě mý potěšení ze života vzal

Tomu všemu navzdory se mi občas zdá

Jak vysoko v oblacích jsem chodil

A pak se z tý vejšky dolů klidně dolů na zem díval

Jak už na mě nikdo nikdy tím šutrem nedohodil

Jsem jako sopka – s tím nehneš – to mi tedy věř /a nebo běž/

Skáčou na mě noční můry, ty mám ráno k snídani

K svačině si dávám stres

Když pomáhám vařit mámě, vykosťuju podrazy

Unikám všem průserům jako blesk!

Skepse to je moje láska, ale u mě se jí nedaří

Neděsí mě krach

A když mě nic nebolí, tak si skáknu k zubaři

Neznám slovo strach!

Jsem jako sopka – s tím nehneš – to mi tedy věř /a nebo běž /